Ministr školství Robert Plaga na konci února 2026 oznámil, že povinné zavedení revidovaných rámcových vzdělávacích programů (RVP) se odkládá o jeden rok. Pro mateřské školy se nový termín posouvá na září 2027, pro základní školy na září 2028. Důvodem je podle ministra nedostatečná podpora škol a potřeba lépe připravit modelové školní vzdělávací programy.

‍

Rozhodnutí vyvolalo širokou debatu. Část odborné veřejnosti odklad vítá jako příležitost napravit chyby přípravy. Jiní varují, že další posunutí termínu může definitivně podlomit důvěru učitelů, kteří jsou z celého procesu stále víc unaveni. Všem třem respondentům jsme položili stejné otázky – od hodnocení Plagova rozhodnutí přes stále přípravy až po to, jak by na revizi měly reagovat učební materiály.

‍

Miroslav Hřebecký: „Každé další prodloužení hrozí být jen dalším mávnutím rukou“

‍

Programový ředitel EDUin

‍

Ministr Plaga oznámil odložení povinného zavedení revidovaných RVP o rok s tím, že školy nemají dostatečnou podporu. Jak toto rozhodnutí hodnotíte?

Hodnotím to v zásadě neutrálně – vidím v tom klady i zápory. Chápu, proč se k tomu ministr Plaga odhodlal. Když se důkladně seznámil se stavem připravenosti i s tím, jak fungovaly pracovní skupiny v posledních měsících, dovedu si představit, že k tomuto závěru dospěl.

Zároveň ale vidím, že neustálé odkládání má své důsledky – a tohle zdaleka není první odložení. Připomeňme si, jak dlouho jsme čekali už na samotné hlavní směry RVP. Vždycky se vedla široká debata, pak se zkoncentrovala a následoval prudký skok dopředu, při kterém se diskuse uřízla. Část odborníků, kteří se debaty účastnili, to vnímala jako nedemokratické a netransparentní. Postupně jsme tak ztráceli lidi, kteří z celého kurikulárního procesu odcházeli znechucení.

Dnes máme situaci, kdy pracovní skupiny na NPI – který kolikrát neměl jasné politické zadání, nebo se mu průběžně měnilo – víceméně pracovaly do zdi. Řada expertů, se kterými jsem mluvil, odcházela s pocitem, že s tím už nechce mít nic společného. Každé další prodloužení proto hrozí být jen dalším mávnutím rukou, které nikoho nepřesvědčí.

Jak podle vás školy v tuto chvíli revizi RVP vnímají?

Hlavní problém celé kurikulární reformy je, že ji designujeme s přesvědčením, že školy tu změnu potřebují – jenže školy samy tu potřebu většinou necítí. Tím neříkám, že modernizace obsahu a stylu výuky není na místě. Možná ten styl dokonce víc než obsah. Ale poptávka ze strany škol tu zkrátka není.

Učitelům jsme už při první kurikulární reformě nedokázali vysvětlit, k čemu jim to bude dobré. A spousta z nich dodnes uvažuje v logice osnov. Pozná se to snadno: jakmile si učitel klade otázku „Co a kdy mám učit?“, je mentálně stále v osnovách. RVP začne fungovat teprve ve chvíli, kdy se bude ptát: „K čemu to má vést? Co si z toho má žák odnést?“ Tedy až bude uvažovat ve výstupech. A to rozhodně nemalá část učitelů zatím nedělá.

Co by se podle vás mělo stát, aby učitelé začali RVP vnímat jinak?

Zvenku se to samozřejmě snadno radí. Co je třeba udělat, je v zásadě dané – ale jak toho dosáhnout, to je úplně jiná otázka.

My v EDUinu to doporučujeme od samého začátku druhé kurikulární reformy: poučte se z neúspěchu té první. Klíčem je spustit komunikační kampaň, a to ne informační, ale přesvědčovací. Učitelé musí reformu přijmout za svou – pochopit, proč se má výuka změnit, a přijmout fakt, že to bude stát energii. Změna nepřijde sama, nepřijde na dobírku poštou. Tu je třeba odmakat.

K tomu je potřeba vytvořit podmínky: dostatečná metodická podpora, moderní učební materiály a další vzdělávání, které učitele naučí s novým kurikulem pracovat. My jdeme dokonce tak daleko, že doporučujeme angažovat politické marketéry. Jsou to lidé, kteří se specializují na to, kde máme cílovou skupinu teď a kam ji potřebujeme posunout. Bavíme se o desítkách tisíc učitelů – a na takový rozsah fungují podobné metody jako u politických kampaní před volbami.

Ministr Plaga jako hlavní argument pro odklad uvedl, že revize musí být lépe připravena, zejména v oblasti podpory škol a modelových ŠVP. Co konkrétně by se mělo v tomto roce zlepšit?

Modelové školní vzdělávací programy se šily horkou jehlou a rozhodně nejsou hotové. Spousta škol z nerealistického harmonogramu pilotáže prostě vystoupila. Ty, které to zkouší, signalizují celou řadu problémů. Tohle všechno je potřeba vychytat – a myslím, že ten rok navíc k tomu skutečně pomůže.

Vedle toho ale potřebujeme budovat ještě něco dalšího, a to ruku v ruce s inspekcí: kontrolní body implementace, díky kterým budeme vědět, jestli školy změnu opravdu realizovaly, nebo ji jen vzaly formálně. Musíme vymyslet konkrétní uzlové body pro ředitele – a požadovat jejich naplnění.

A tím se dostáváme ke klíčové věci: na každé škole je ředitel tou nejdůležitější osobou. Zodpovídá za celý pedagogický leadership. Pokud ho nepřesvědčíme, nepřesvědčí ani ty pod sebou. Žádná škola se nedokáže skutečně proměnit navzdory svému řediteli. Proto v prvním sledu potřebujeme konkrétní podporu právě pro ně.

V nejbližších letech se chystá vlna konkurzů na ředitele škol. Nebude to situaci komplikovat?

Každý nový ředitel je v nelehké pozici bez ohledu na vnější okolnosti – převzít školu znamená naučit se obrovské množství kompetencí. Revize RVP bude další věc na jeho seznamu. Ale je tu i druhá strana mince: škola, která prochází konkurzem, se sice na chvíli destabilizuje, ale zároveň se probudí. V dlouhodobě stojatých vodách začnou šplouchat vlnky.

A nezapomínejme – pokud zřizovatel někoho žene do rekonkurzu, většinou k tomu má důvod. Často je to pocit, že se předchozí ředitel v té funkci přežil. A nový člověk bývá zpravidla někdo modernější, což může být pro reformu spíš přínosem.

Plaga kritizoval předchozí vedení ministerstva, že proces dostatečně neřídilo a neodborně do něj vstupovalo. Souhlasíte?

Je třeba připomenout, že pánové Bek a Plaga se neměli zrovna v lásce a přes média se vzájemně ostřelovali – takže v té kritice lze vidět i určité dozvuky. Na druhou stranu je pravdou, že ministr Bek do procesu na poslední chvíli vstoupil politicky, seshora a silou: povinná angličtina od prvního ročníku, druhé cizí jazyky a další věci. To proběhlo víceméně bez konzultace s didaktiky a pracovními skupinami na NPI.

Některé z těchto kroků z politického hlediska dávaly smysl. Jenže nestačí rozhodnout od zeleného stolu – je potřeba pro to vytvořit podmínky. A když se dnes ministr Plaga ptá škol na připravenost a slyší, že na angličtinu od první třídy prostě není dost učitelů – zvlášť na menších školách, kde učí dvě, tři učitelky, které jsme rádi, že tam ještě přesluhují, a anglicky neumí – tak je jasné, že terén na to připravený není. Myšlenka hezká, realizace pokulhává.

Jak by měly učební materiály reagovat na revidované RVP? Mění se něco zásadního v tom, co by od učebnic měli učitelé a žáci očekávat?

Rozhodně by měly reagovat. Odkazuji na naši analýzu auditu vzdělávacího systému, kterou brzy představíme v Senátu. Díváme se v ní mimo jiné na doložkové řízení a na nefunkčnost celého procesu schvalování učebnic.

Existuje řada vyspělých zemí, které mají kurikulum pevně provázané s učebnicemi. Nemají tak roztříštěný trh jako my – nabízejí jednu nebo několik málo řad, ale o to jsou tyto učebnice propracovanější. A když dnes řekneme učebnice, nemyslíme jen papírovou knihu: patří k tomu i digitální aplikace a otevřené vzdělávací zdroje.

Stát by si měl ujasnit, jakou cestou chce jít. Třeba v Holandsku učebnice vyvíjejí komerční nakladatelé, ale v omezeném počtu a s jasně danými zakázkami, které stát aktivně řídí. U nás si to necháváme úplně volně. Máme licencované a nelicencované materiály, něco má doložku, něco ne. Školy nakupují páté přes deváté a samotná doložka nedokáže kvalitu skutečně posoudit. Chybí jasný standard – a tím pádem ani nakladatelé nemají od státu srozumitelné zadání.

Přitom je klíčové si uvědomit, že nemálo učitelů svoji výuku stále staví právě podle učebnic. Vliv učebnice na to, co se ve třídě odehrává, vůbec není zanedbatelný. Jaká učebnice, taková výuka – to platí na spoustě škol. Výrobci učebních materiálů tak nesou spoluzodpovědnost za podobu výuky. Je to systémová chyba, ale je to realita.

Proto by učebnice měly odrážet ducha kompetenčního kurikula. Neměly by se orientovat na učivo jako takové, ale na učivo jako nosič směřující k výstupům. Měly by být organizovány po oblastech a kompetencích, ne podle tradičních předmětů, jak nám je nadefinoval konec 19. století. Ideálně by takto strukturované materiály nutily i školy přemýšlet o integraci předmětů – a posouvaly celý systém dál.

‍

‍

‍

‍

Antonín Jančařík: „Řada učitelů nerezignovala na změnu. Rezignovala spíše na představu, že změně pomůže RVP.“

‍

Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, didaktik matematiky

‍

Ministr Plaga oznámil odložení povinného zavedení revidovaných RVP o rok s tím, že školy nemají dostatečnou podporu. Jak toto rozhodnutí hodnotíte?

Rozhodnutí o odkladu jednoznačně vítám, i když si nejsem jistý, že jeden rok bude stačit. Problém totiž není jen v nedostatečné podpoře škol – což je spíše eufemistické označení pro podporu téměř nulovou. Otázky vyvolává i samotná podoba a použitelnost dokumentu.

Obávám se, že během příštího roku může vzniknout pokušení hledat rychlá řešení – například ve formě modelových ŠVP, které se budou k RVP vztahovat spíše formálně. V takovém případě by z RVP zůstal jen mnohastránkový dokument, který sice existuje, ale ve školní praxi ho nikdo nepotřebuje. A to určitě nebylo cílem revize.

Bude proto velmi zajímavé sledovat první kroky ministerstva. Ty totiž ukážou, jak vážně je revize myšlena. Klíčové bude, komu svěří její přepracování a implementaci. Z mého pohledu je v České republice jediný aktér, který dokáže během jednoho roku přepracovat RVP v celé jeho šíři a zároveň připravit podmínky pro jeho zavedení do praxe – a tím jsou univerzity.

Pokud by se náprava opět odehrávala pouze uvnitř NPI, pak byl odklad spíše promarněnou příležitostí. A pokud bychom se znovu opřeli o náhodně sestavené skupiny externistů pracujících na DPP, pak jeden rok rozhodně stačit nebude.

Jak podle vás školy v tuto chvíli revizi RVP vnímají? EDUin varuje, že řada učitelů je z celého procesu znechucená a hrozí, že na změny rezignují. Sdílíte tuto obavu?

Nemyslím si, že jde jen o obavu. Je to spíše popis stavu, který už částečně nastal. Řada učitelů je z celého procesu skutečně unavená a frustrovaná. Neznamená to ale nutně, že rezignovali na změnu jako takovou. Mnozí spíše rezignovali na představu, že změně pomůže RVP.

Hlavním důvodem je způsob komunikace celé revize. Vznikl dokument o stovkách stran, který je pro běžného učitele velmi obtížně čitelný. Mnoho učitelů, ale dokonce i nás tvůrců, dodnes neví, jak s ním pracovat a k čemu vlastně má sloužit. Dokument navíc neobsahuje některé věci, které by školy přirozeně očekávaly – například jasně formulované učivo, úroveň jeho zvládnutí nebo vodítka pro rozdělení času mezi předměty. Dodnes není zcela jasné ani to, jak pracovat s očekávanými výstupy. Jsou všechny závazné pro všechny školy? Mají všech dosáhnout všichni žáci?

Ambice změnit způsob výuky se v tomto chaosu téměř ztratila. Školy, které chtěly učit jinak, to dělaly už dávno a žádnou revizi k tomu nepotřebovaly. A školy, kde by změna byla žádoucí, nedostaly ani jasné zadání, ani praktickou podporu.

Výsledkem je paradox. Kompetenční přístup a odstranění jasného učiva vedly k tomu, že pro řadu učitelů se skutečným kurikulem stal katalog požadavků k jednotným přijímacím zkouškám.

Ministr Plaga jako hlavní argument pro odklad uvedl, že revize musí být lépe připravena – zejména v oblasti podpory škol a modelových ŠVP. Co konkrétně by se podle vás mělo v tom roce navíc zlepšit, aby byla revize opravdu kvalitnější?

Mantrou revize RVP bylo „redukovat, redukovat, redukovat“. Přitom ale neproběhla žádná seriózní analýza, která by potřebu takové redukce skutečně doložila.

Z odborné komunity přitom dlouhodobě zaznívá jiný pohled: problém přetížení žáků často nevzniká v samotném RVP, ale v tom, jak s ním ve školách pracujeme. Nejasné požadavky vedou k tomu, že od žáků chceme mnohem více, než RVP skutečně požaduje. Pokud je něco v učebnici, máme tendenci to automaticky učit.

Pokud má mít revize skutečný dopad, bude potřeba několik kroků. Nejprve je nutné určit, k čemu má RVP sloužit a co má učitelům skutečně poskytovat. Druhým krokem je vytvořit dokument, který to jasně a přehledně obsahuje, aby v něm učitelé dokázali rychle najít odpověď na praktické otázky. Třetím krokem je otevřená komunikace s učitelskou komunitou – bez jejího přijetí žádná kurikulární změna fungovat nebude. Teprve poté má smysl vytvářet nástroje, které školám pomohou změny zavádět: modelové plány, učebnice, digitální materiály nebo metodické podpory.

Revize by měla stát na jednoduchém principu: maximální podpora těm, kteří ji potřebují, a maximální volnost těm, kteří chtějí a umí věci dělat jinak.

Plaga zároveň kritizoval předchozí vedení ministerstva, že proces dostatečně neřídilo a neodborně do něj vstupovalo. Souhlasíte s tím? Co konkrétně mohlo být uděláno lépe už v přípravné fázi?

Proces řízení celé revize byl bohužel velmi chaotický. V podstatě jediné, co bylo pevně dané, byly termíny – především snaha stihnout celý proces před volbami.

Pracovní skupiny proto odevzdávaly první výstupy dříve, než bylo jasné zadání. Například nebylo rozhodnuto, zda budou výstupy mít jednu nebo více úrovní. Modelové ŠVP vznikaly ještě před dokončením samotného RVP. Dokonce nebylo uzavřeno ani to, které vzdělávací oblasti v dokumentu nakonec zůstanou.

Zadání se navíc opakovaně měnilo a mezi pracovními skupinami téměř neexistovala komunikace. Například pracovní skupina pro matematiku se nikdy nedozvěděla, co připravuje pracovní skupina pro matematickou gramotnost – přestože jsme o tyto informace opakovaně žádali.

Podobné problémy se objevovaly i uvnitř jednotlivých oblastí. Fyzika, chemie a biologie – které mají být podle zadání více integrovány – dnes stojí na zcela odlišných koncepcích, protože nebyl čas se domluvit.

Základní poučení z tohoto procesu je poměrně jednoduché: než práce začne, musí existovat jasné zadání, realistický harmonogram a přehledná struktura řízení. Stejně důležité jsou také funkční komunikační kanály mezi jednotlivými týmy.

Jak by měly učební materiály – ať už tištěné nebo digitální – reagovat na revidované RVP? Mění se něco zásadního v tom, co by od učebnic měli učitelé a žáci očekávat?

Debata o změnách ve školství se často soustředí na oficiální kurikulum – tedy RVP a ŠVP. Ve skutečnosti podobu vzdělávání určují jiné faktory: realizované kurikulum, tedy to, co se ve třídách skutečně děje, osvojené kurikulum – to, co si žáci ze školy opravdu odnášejí – a také testované kurikulum, například přijímací zkoušky, a učebnicové kurikulum, tedy obsah učebnic.

Existuje mnoho skvělých škol a učitelů, kteří učebnice používají jen jako jeden z mnoha zdrojů a vytvářejí vlastní výukové prostředí. Těm je potřeba dát maximální prostor. Současně ale existují tisíce učitelů, kteří pracují v obtížných podmínkách, často bez kvalifikace, aprobace nebo bez času vytvářet vlastní materiály. Pro ně jsou kvalitní učebnice klíčovým nástrojem.

Učebnice by proto měly mnohem jasněji ukazovat, co je skutečný základ učiva a co je rozšiřující obsah. Měly by také pomáhat rozvíjet kompetence žáků. Například učebnice matematiky by neměla obsahovat jen příklady, ale také ukazovat, jak se matematiku učit, jak o ní přemýšlet a jak řešit problémy.

Problém ale je, že z dnešní podoby RVP je často velmi obtížné zjistit, co vlastně základ učiva je. A dokud to nebude jasné, bude obtížné vytvářet učebnice, které změnu skutečně podpoří. Kvalitní učebnice dnes často vznikají ve spolupráci nakladatelství s vysokými školami a odbornými pracovišti. Stát by mohl takové spolupráce výrazně podpořit, například prostřednictvím inovačních voucherů. Pokud totiž chceme změnit to, co se skutečně děje ve třídách, potřebujeme vedle kurikulárních dokumentů také kvalitní a moderní učební materiály.

‍

‍

‍

Daniel Preisler: „Samotný odklad nic nevyřeší. Smysl bude mít, jen pokud se ten rok využije opravdu dobře“

Ředitel ZŠ T. G. Masaryka a gymnázia Česká Kamenice

‍

Ministr Plaga oznámil odložení povinného zavedení revidovaných RVP o rok s tím, že školy nemají dostatečnou podporu. Jak toto rozhodnutí hodnotíte?

Odklad o jeden rok považuji za rozumný krok. Revidované RVP nejsou jen formální úprava dokumentů, ale změna, která má dopad na každodenní výuku. Pokud školy nemají dostatečnou metodickou oporu, čas ani jistotu, co přesně a jak zavádět, hrozí, že změna zůstane hlavně na papíře. Zároveň ale platí, že samotný odklad nic nevyřeší. Smysl bude mít jen tehdy, pokud se ten rok využije opravdu dobře: na srozumitelnou podporu škol, kvalitní materiály, konzultace a prostor pro přípravu učitelských týmů. Pak může být odklad investicí do kvality, nejen dalším posunem termínu.

Jak podle vás školy v tuto chvíli revizi RVP vnímají?

Ve školách dnes vedle sebe existují dvě nálady: na jedné straně vědomí, že kurikulum je potřeba aktualizovat, na druhé straně únava z neustálých změn, nejasností a vysokých očekávání. Mnoho učitelů není proti samotné myšlence revize, ale mají pochybnosti, zda bude proces dobře vedený a jestli na něj dostanou potřebnou podporu. Právě tady vidím největší riziko. Pokud učitelé nebudou mít jasné příklady, dostupné vzdělávání a čas na společnou přípravu, část škol změnu přijme spíš formálně. A to by byla škoda, protože smyslem revize má být lepší výuka, ne další administrativa.

Co konkrétně by se mělo v tom roce navíc zlepšit, aby byla revize opravdu kvalitnější?

Především by školy měly dostat jasné a prakticky použitelné opory. Nestačí obecná doporučení. Potřebujeme kvalitní modelové ŠVP, ukázkové tematické plány, příklady učebních situací a srozumitelná kritéria hodnocení. Učitel musí vidět, jak se změna promítne do běžné práce ve třídě. Stejně důležité je jasně oddělit, co je závazné a co je doporučené. A vedle materiálů je nutné zajistit i čas a kapacity – tedy možnost, aby učitelské týmy mohly změny společně promyslet a připravit. Bez toho i dobrá myšlenka snadno skončí jako administrativní úkol navíc.

Plaga kritizoval předchozí vedení ministerstva, že proces dostatečně neřídilo. Co mohlo být uděláno lépe?

U tak zásadní změny musí být od začátku jasné, kdo proces odborně řídí, kdo za něj nese odpovědnost a jak budou školy průběžně informovány. Pokud se zadání mění, komunikace je nejednotná a školy nemají jistotu, co přesně se od nich čeká, zákonitě roste nejistota i nedůvěra. Lépe šlo podle mě udělat hlavně tři věci: jasněji vymezit cíle revize, víc zapojit školy a učitele do přípravy a průběžně ověřovat dopady navržených změn v praxi. Reforma školství nemůže stát jen na centrálním dokumentu – musí být od začátku spojená s podporou škol, kvalitní komunikací a realistickým harmonogramem.

Jak by měly učební materiály reagovat na revidované RVP?

Očekávání se podle mě mění poměrně výrazně. Učební materiály by už neměly být jen přehledem učiva, ale skutečnou oporou pro učení. Měly by víc rozvíjet porozumění, práci se zdroji, argumentaci, řešení problémů a propojování poznatků v souvislostech. Důležitá je také diferenciace – aby materiály fungovaly v běžné různorodé třídě. Kvalitní učebnice nebo digitální obsah by měly nabídnout základní i náročnější varianty a pomáhat učiteli s hodnocením pokroku žáků. A u digitálních materiálů očekávám skutečnou přidanou hodnotu: interaktivitu, simulace nebo okamžitou zpětnou vazbu – nejen elektronickou verzi tištěné stránky.

‍

‍

‍

Všichni tři oslovení se shodují v jednom: odklad sám o sobě nic nezachrání. Rok navíc má smysl jedině tehdy, pokud ho ministerstvo využije ke skutečné práci – od přesvědčivé komunikace s učiteli přes kvalitní modelové programy až po moderní učební materiály. Jak říká Miroslav Hřebecký: pro vládu i ministerstvo je to patrně poslední pokus získat důvěru pedagogů. Pokud revize nebude na druhý pokus připravena kvalitně a srozumitelně vysvětlena, většina učitelů na ni velmi pravděpodobně rezignuje.

‍